Jak dobře zvládnout konflikt s partnerem (nebo s kolegou v zaměstnání)

Konflikt je běžnou součástí lidského soužití. Ostatně někdy se nedokážeme shodnout ani sami se sebou. "Měl bych začít, ale nechce se mi." "Přál bych si to, ale nemůžu." Pokud se v nás samotných běžně střetávají různá přání, potřeby a povinnosti, není divu, že na sebe narazí i potřeby dvou lidí.

Pro mnoho z nás je ale konflikt nepříjemný. Někdo se mu proto raději vyhýbá a nespokojenost nechává postupně narůstat. Jiný si spor vezme velmi osobně a reaguje prudce, takže se původní problém rychle rozšíří o další zranění, obranu a protiútoky. Ani jedna cesta obvykle nepomáhá tomu, kvůli čemu jsme se začali přít.

Jak tedy vést konflikt, aby z něj nebyl souboj o vítěze, ale rozhovor, který může vztah někam posunout? Následující doporučení vycházejí především z dlouholetého výzkumu partnerských vztahů Johna Gottmana a Nan Silverové.

Do textu jsem oproti jejich tipům přidal pár poznatků, které se mohou hodit pro řešení sporných momentů na pracovišti.

1. Začněte jemně

Slovní útok je pořád útok. Pokud rozhovor zahájíte zpochybňováním partnerových schopností, inteligence nebo charakteru, pravděpodobně v něm vyvoláte potřebu se bránit. Váš protějšek se uchýlí do zákopu vykopaného popíráním, obestaví se hradbou mlčení a zahájí protiútok.

Proto začínejte jemně. Neútočte na partnera jako na člověka, ale mluvte o konkrétní situaci a o tom, co ve vás vyvolává. Místo "Ty už zase…" zkuste "Vadí mi…", "Cítím se…" nebo "Potřeboval/a bych…".

Alternativou pro jemný začátek, například v zaměstnání při rozhovoru s kolegou nebo podřízeným, je pochvala něčeho, co udělal/a dobře předtím, než doručíme kritiku. Můžete pochválit rychlost nebo dobrý nápad.

2. Říkejte, co potřebujete

Když někdo nahlas říká věci jako: "Ty pořád jen pracuješ," nebo "všechno se teď točí jenom kolem dětí," ve skutečnosti vyjadřuje nějakou nenaplněnou potřebu. Zkuste pojmenovat právě ji: "Poslední dobou mi chybí, že spolu trávíme čas jen ve dvou. Potřeboval/a bych, abychom si na sebe během týdne našli víc času."

Rozdíl je podstatný. První věta partnera obviňuje a vybízí ho k obraně. Druhá mu říká, co vám chybí a co by vám pomohlo.

V zaměstnání můžete poukázat na neutrální ukazatel. Například na interní směrnice, code of conduct, brand guidelines, rozmar nadřízeného apod.

3. Přijměte část viny

Gottman a Silver píšou, že velkým pozitivním posunem při konfliktu je přijmout část viny sám za sebe. Například: "Poslední dobou mi chybíš. Zároveň vím, že si často chodím večer brzy lehnout a ani já moc nevymýšlím, co bychom mohli dělat společně. Chtěl/a bych na tom zapracovat a byl/a bych rád/a, kdybychom si třeba jeden večer v týdnu vyhradili jen pro sebe."

Přijetím odpovědnosti neříkáte, že za celý spor můžete vy. Dáváte najevo, že na společném problému jste ochotni pracovat i ze své strany.

V zaměstnání můžete vinu rozptýlit tím, že poukážete například na nedostatečnou komunikaci interních pravidel, nebo uvědomění si časového tlaku při těsných termínech.

4. Všímejte si pokusů o smír

Vtip, úsměv, omluva, dotek nebo prosté "Hele, začínáme se do toho zase zamotávat" mohou zabránit další eskalaci. Gottmanovi podobné momenty označují jako – pokusy vrátit rozhovor na bezpečnější kolej.

Vtip, úsměv, omluva, dotek nebo prosté "Hele, začínáme se do toho zase zamotávat" mohou zabránit další eskalaci. Gottmanovi podobné momenty označují jako repair attempts – pokusy vrátit rozhovor na bezpečnější kolej.

Důležité není jen takové gesto nabídnout, ale také ho umět přijmout. Výzkum ukazuje, že opakované selhávání těchto pokusů patří mezi znaky vztahů spějících k rozvodu.

V zaměstnání se nevracejte k vyřešeným sporům. Omezte prohlášení ve stylu: "Ať na to zase nezapomeneš." Hledejte naopak způsob, jak slovně ohodnotit místa, kde spolupráce funguje dobře.

5. Když vás zaplaví emoce, dejte si pauzu

Pokud se stalo něco, co vás rozčílilo a vyvedlo z rovnováhy, je lepší se nejdřív trochu zklidnit někde bokem. Není sice pravda, co se dočtete na internetu, že vztek dočasně snižuje IQ,[1] úzkost ale takový dopad na člověka má. Meta-analýza výzkumu akutního stresu ukazuje, že stres může zhoršovat pracovní paměť a kognitivní flexibilitu[2] – tedy mimo jiné schopnost držet v hlavě více informací a pružně měnit úhel pohledu.

Vztek podle jiné studie[3] vede k tomu, že lidé jsou ochotnější víc riskovat a mají výrazně optimističtější vyhlídky ohledně svých činů.

Asi není složité dokázat si představit, proč tyhle stavy, které navozuje stres a vztek, nejsou ideálem pro hledání společného řešení. Pokud už nedokážete klidně uvažovat, rozhovor přerušte. Projděte se, pusťte si hudbu nebo jinak zklidněte tělo. K tématu se vraťte až ve chvíli, kdy jste oba schopní znovu naslouchat.

Toto platí dvojnásobně v zaměstnání. Při řešení sporů je třeba být věcný a konkrétní.

6. Hledejte dohodu, ne vítěze

Partnerská hádka není soudní proces. Cílem nemusí být dokázat, kdo má objektivně pravdu, ale pochopit stanoviska obou a najít řešení, které jejich potřeby bere vážně.

7. Nenechávejte frustraci hnít

O důležitých věcech mluvte otevřeně. Neznamená to vytahovat každou drobnost, která vás rozčílí, ale dlouhodobě potlačovaná nespokojenost může prosakovat do vztahu jinudy – podrážděností, odstupem, sarkasmem nebo pasivní agresivitou.

Samotná skutečnost, že se partneři hádají, ještě mnoho nevypovídá o kvalitě jejich vztahu. Mnohem důležitější je, jakým způsobem konflikt vedou: zda dokážou mluvit bez ponižování, říct si o to, co potřebují, přijmout vlastní díl odpovědnosti, včas zabrzdit při emočním zahlcení a po konfliktu se k sobě znovu přiblížit.

Zdroje:

Text kromě uvedených studií vychází z práce Johna Gottmana a z knihy Johna Gottmana a Nan Silverové Sedm principů spokojeného manželství.

[1] Shields GS, Moons WG, Tewell CA, Yonelinas AP. The effect of negative affect on cognition: Anxiety, not anger, impairs executive function. Emotion. 2016 Sep;16(6):792-7. doi: 10.1037/emo0000151. Epub 2016 Apr 21. PMID: 27100367; PMCID: PMC5009014

[2] Shields GS, Sazma MA, Yonelinas AP. The effects of acute stress on core executive functions: A meta-analysis and comparison with cortisol. Neurosci Biobehav Rev. 2016 Sep;68:651-668. doi: 10.1016/j.neubiorev.2016.06.038. Epub 2016 Jun 28. PMID: 27371161; PMCID: PMC5003767.

[3] Lerner JS, Keltner D. Fear, anger, and risk. J Pers Soc Psychol. 2001 Jul;81(1):146-59. doi: 10.1037//0022-3514.81.1.146. PMID: 11474720.